„Bylo super vyhradit si čas jen pro mě.“ To je jedna z vět, kterou po koučinku slýchám velmi často.

Žijeme ve světě plném spěchu, informačního přetížení a neustálých podnětů. Máme pocit, že musíme pořád něco řešit, zařizovat nebo stíhat. Jen málokdy si ale dopřejeme čas, kdy se zastavíme a máme prostor být opravdu se svými myšlenkami.

Při koučinku je celý prostor vyhrazen klientovi. Kouč aktivně naslouchá, dává prostor i ticho a vytváří bezpečné prostředí, ve kterém se klient může v klidu zastavit a pojmenovat, co má na srdci. Díky otázkám, které dostává, jde často mnohem hlouběji k tomu, co je pro něj v danou chvíli skutečně důležité.

A právě tehdy často zazní věty jako: „Bylo super se zastavit a moct nad tím skutečně přemýšlet.“ nebo „O tom jsem ještě nikdy nepřemýšlel.“

Tenhle čas pro sebe si dopřávám občas také. I jako kouč mám svého kouče. A pokaždé si připomenu, jak cenné je, když můžu na chvíli odložit všechny role a věnovat čas a plnou pozornost tomu, co se odehrává uvnitř mě.

Kdy naposledy jste si vyhradili hodinu, která byla opravdu jen pro vás a vaše myšlenky?