„zlatá doba předsevzetí“
Pamatuji si, že kdysi dávno (ještě v minulém století), ve svých PUBERTÁLNÍCH LETECH jsem si pravidelně dávala novoroční předsevzetí. Je to už hodně let, ale stále si vzpomínám na to, že MOJE DŮSLEDNOST ANI MOTIVACE NESTAČILY k tomu, aby předsevzetí měla alespoň minimální trvání či výsledek. Asi tak jako u všech normálních lidí.
„už nikdy více“
Moje oficiálně poslední novoroční předsevzetí bylo kolem dvacítky. Tím předsevzetím bylo: „NEDÁVAT SI NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ“. Toto jediné předsevzetí jsem dokázala dodržet. Další už nikdy nepřišlo:-D
„vize a cíle“
Kolem třicítky, když jsem se dostala do kontaktu s koučinkem, jsem si ZAČALA DĚLAT VIZE a z nich pak VYBÍRAT KONKRÉTNÍ CÍLE, za kterými jdu. Vizi si ráda představuju jako MAJÁK, který V DÁLCE SVÍTÍ a UKAZUJE MI SMĚR, ke kterému chci dojít. Cílem je něco, co bych chtěla na cestě za majákem prožít.
Tento systém je neskutečně jednoduchý a naprosto funkční. 🙂
Při cestě za cíli mi pomáhá to, že vím, co mě tam táhne. SILNÉ VOLÁNÍ, MOTIVACE i DISCIPLÍNA (na které se ovšem musí pracovat), dělají opravdu zázraky!
Obrovskou výhodou je, že NEJSEM vůbec ZÁVISLÁ NA ROČNÍ DOBĚ. Cíle si dávám v průběhu roku tak, jak sama potřebuju. Nemusím čekat na nový rok.-D
a přijde čas na bilancování…
Časem jsem se dopracovala k tomu, že už si jednak předsevzetí nedávám, jednak už nebilancuji na Silvestra.
Protože jsem „prosincová“, BILANCUJI K NAROZENINÁM. Zamyslím se nad tím, jak jsem daný rok prožila a jak jsem spokojená s tím, co se mi podařilo.
A co se nepodařilo? Věcí, co se nepodařilo, je čím dál méně. Není to tím, že by se mi dařilo všechno plnit, ale tím, že jsem se naučila DÍVAT na věci VÍC POZITIVNĚ a i v „nepodařené“ věci dokážu najít pozitivní přínos mému životu.
Nenechte se mýlit, můj život není procházka růžovou zahradou. Občas mi spíš přijde jako PROCHÁZKA RŮŽOVÝM TRNÍM. NEVYVÁZNU úplně BEZ ŠRÁMŮ, ale RŮŽÍ MÁM nakonec PLNOU NÁRUČ😀 Ale takový je život:-D.
když to nikoho nezajímá, pochlub se alespoň na sociální sítě……
Všimla jsem si, že pravidelně na konci roku spousta lidí mluví o svých předsevzetích hlavně na sociálních sítích. Někdy mi přijde, že si říkají spíš o POPLÁCÁNÍ PO RAMENI. „Pochval mě, za to, že jsem si dal/a určitý cíl. Nezáleží na tom, zda budu alespoň týden pracovat na jejich dodržení.“ 😀
(Možná to tak je, možná ne).
Přiznejme si, koho doopravdy zajímá, co se někomu jinému podařilo či nepodařilo v daném roce splnit nebo jaké předsevzetí si dal pro mě naprosto cizí člověk?
Myslím, že takových lidí moc nebude. Jsme přehlceni informacemi. Máme často co dělat sami se sebou, natož se pak opravdu zajímat o záplavu informací, které nám každou vteřinu sítě přímo cpou do obličeje.
Nejsem skeptik, jsem realista vnímající přehlcení daty.
ZAMYSLEME se raději reálně NAD SVÝMI CÍLI, nechme si je pro sebe a pracujme s velkým nasazením směrem k jejich splnění, aniž bychom o tom svět informovali.
Jak to bude za 10 let?
Kdo ví. Nicméně se těším na to, až se ohlédnu za dalších 10 let a uvidím, jak se zase vyvinulo mé cílování a bilancování. Změna je život. JEDINÁ JISTÁ VĚC JE, ŽE TO BUDE ASI ÚPLNĚ JINAK než teď…