Nedávno jsem zažila klientku, která PROŽÍVALA EXTRÉMNÍ PŘETÍŽENÍ V PRÁCI.

Byla v situaci, kdy měla novou práci:

• byla v ní ráda, práce byla ZAJÍMAVÁ a VELMI NÁROČNÁ,
• pracovní TÝM byl PŘÍJEMNÝ, nicméně ČERSTVĚ REORGANIZOVANÝ, potřeboval se USADIT, což vyžadovalo také aktivitu navíc,
• snažila se všechno dobře a rychle NAUČIT, OBSTÁT, VYDRŽET, ZVLÁDNOUT a DOKÁZAT, že na to má.

Tento stav ovšem trval několik měsíců, v práci se zaučovala, zvládala ji stále lépe, ale zároveň se objevovaly další a další problémy rychlejším tempem, než bylo možné je řešit.

Bylo toho na ni dlouhodobě moc, až ji TĚLO „VYPNULO“ NEMOCÍ. Naštěstí šlo jen „banální“ virózu a skončila NA NESCHOPENCE. Nedokázala svoje nastavení změnit sama. DOVOLILA SI ZASTAVIT až ve chvíli, kdy byla nemocná a nemohla pracovat z „objektivních příčin“. V tuhle chvíli začala přemýšlet, jak to chce mít a šla na koučink.

Na koučinku si objevila, že:

• její práce je nyní CHAOS,

• NESTÍHÁ dělat to DŮLEŽITÉ a většinou jen HASÍ „hořáky“,

• ani doma se NEDOKÁŽE ZASTAVIT, protože si nosí SBTRES domů a je stále V NAPĚTÍ,

• svou situaci v práci vnímá jako OBROVSKÝ HURIKÁN, ze kterého není cesty ven, aniž by nezklamala OČEKÁVÁNÍ svá nebo nadřízených, která ovšem nebyla vyřčená (a byla jen domnělá),

• teď v době nemoci je V OKU HURIKÁNU → může si odpočinout, ale ví, že za týden bude zpátky a bude hasit i to, co navíc „zameškala“ nemocí.

  Během koučinku nejdřív představila a namalovala, JAK JEJÍ PRÁCE AKTUÁLNĚ VYPADÁ (hurikán a nyní je v jeho oku).

  A pak, jak by její PRÁCE MĚLA VYPADAT, aby v ní byla spokojená, šťastná a efektivně výkonná (pomalejší rytmus, klid, systematická práce a ve flow).

Výsledek byl, že: