První duben, tedy Apríl, je už stovky let spojený s různými žertíky a drobnými naschvály.

Duben ale nemusí být jen o vtípcích na ostatní. A už vůbec nemusí jít o škodolibý humor. Může být naopak o schopnosti podívat se na sebe s lehkostí a nadhledem. Co kdybychom si dovolili nebýt dokonalí a místo neustálé (sebe)kritiky se učili sami sobě či svým vlastním chybám zasmát? Možná právě tady může začít opravdová vnitřní svoboda a klid.

Sebehodnota spojená s pochybností

Často se bereme příliš vážně, protože jsme učení svou hodnotu spojovat s výkonem a bezchybností. Uvnitř nás pak běží tichý tlak: „nesmíš selhat“, „musíš být lepší“. Strach z chyby ale paradoxně způsobuje, že jsme k sobě tvrdší a nedovolíme si být přirození. Už jen tím, že si tento fakt uvědomíme, můžeme vnitřní tlak začít postupně uvolňovat a dovolit si být víc sami sebou.

Mnohdy v nás také jedou programy spojené se sebehodnotou a sebeláskou, které se projevují třeba tak, že jsme na sebe přísnější než na druhé. Když se něco nepovede druhým, vnímáme to vcelku vlídně a když se to stane nám, dokážeme se za to bičovat a donekonečna si za to v duchu nadávat.

Co si o tobě řeknou druzí?

Další velkou brzdou spokojeného života je přemýšlení ve stylu: „Co si o mně ostatní pomyslí?“. A pak se chováme podle toho, co si myslíme, že si pomyslí a řeknou o nás jiní lidé.

Garantuji vám, že většina lidí nás neřeší tolik, jak si myslíme – stejně jako my neřešíme je. Když se přestaneme svazovat domnělými názory druhých a dovolíme si nebrat se tak vážně, výrazně se nám uleví. Jakmile se dokážeme zasmát sami sobě, přestáváme se bát i toho, že se nám zasměje někdo jiný.

„Univerzální“ řešení existuje

Dalo by se tedy říct, že univerzálním řešením je humor. Na všechny výše uvedené brzdy funguje humor a schopnost se nebrat tak vážně a dokázat se sám sobě zasmát. Vzniká díky tomu i prostor pro větší laskavost k sobě.

S troškou tréninku přestaneme být otroky dokonalosti, domnělých hodnocení druhými lidmi nebo přesvědčení o tom, jací máme být, abychom byli přijímaní. Dovolíme si být sami sebou a to ve úžasné lehkosti.

Pojďte si hrát

Vyzkoušejte si tuto lehkost a hravost třeba aprílovou hrou „SUPER aneb Co pozitivního na tom najdu“.

Je to velmi jednoduché. Na cokoliv, co se vám dneska stane, řekněte: „Super, co pozitivního na tom najdu?“ a pak si vymyslete alespoň jednu dobrou věc – klidně i malou nebo absurdní, která z této situace může reálně vzejít. Za chvilku zjistíte, že je to překvapivě snadné a zároveň je to velká legrace.

Například:

• Prší cestou do práce → „SUPER, můžu zase vytáhnout deštník a zatočit si s ním jako v dětství.“

• Vlak má 10 minut zpoždění → „SUPER, mám čas se rozhlédnout kolem sebe a zjistit, kolik lidí má a sobě něco červeného.“

• Lidé kolem mě se mračí → „SUPER, začnu se jim dívat do očí a od ucha se usmívat, a budu si počítat kolik lidí rozesměju“.

Ať už se bereme vážně nebo ne, stejně ze života nevyvázneme živí. 😀

Tak si ho pojďme raději užít s lehkostí a schopností zasmát se sami sobě. 😀