Takhle zněla jedna z nejlepších rad, kterou jsem kdy v životě dostala. Překvapivě nebyla od roky protřelého člověka, ale od o dost mladší kamarádky.

„Ale vždyť já k sobě laskavá jsem!“, byla tehdy moje odpověď. A ještě nějakou dobu mi pak trvalo pochopit, jak opravdu málo hodná a laskavá jsem k sobě byla.

Byla jsem na sebe dost přísná. Kladla jsem na sebe dlouhodobě přemrštěné nároky a příliš se kritizovala za chyby (přestože jsem většinu života měla nadprůměrné výsledky). Často jsem dělala práci, kterou jsem myslela, že bych měla (přestože ji mnohdy po mě nikdo ani nežádal). Když na mě šla nemoc, říkala jsem si, že to ještě vydržím a třeba to rozchodím (zatímco druhé jsem v podobném stavu dávno posílala lehnout, aby se uzdravili, a ještě se o ně starala). Zpětně vidím, že to všechno jsem brala jako normální, až i mé okolí to začalo brát samozřejmě. Když to shrnu, měla jsem tehdy na sobě dost nandáno.

K druhým laskavější než k sobě

Dokonce jsem si všimla, že jsem byla k druhým laskavější než k sobě. Druhým jsem odpouštěla to, co sobě bych odpustila jen ztěžka. Byla jsem tvrdší k sobě než ostatním.

Dnes už vím, že být sám k sobě laskavý znamená, že:

• si dovolím ze sebe shodit tíži přemrštěných nároků a nepřiměřených očekávání,

• přijmu, že chyba není selhání, ale růst,

• reálně hodnotím své limity (fyzické i psychické) a nepřepínám se,

• beru odpočinek jako přirozenou součást života a užívám si to,

• si umím nastavit zdravé hranice a držet si je,

• se uvolním a pustím spoustu balastu…

Nechci se pouštět do psychologického rozboru, kdy a proč to vzniklo mě nebo spoustě dalších lidí. Chci jen říct, že to tento naučený a hodně rozšířený program není zdravý a je možné jej změnit. Je možné žít sám k sobě laskavější život.

Jednou za čas nutná revize

Je dobré se občas zastavit a udělat si revizi vztahu sama k sobě. Není to nic sobeckého, je to naše „povinnost“ se postarat o sebe, abychom PAK mohli být pro druhé.

Nejlépe tento fakt vystihuje bezpečnostní pokyn týkající se kyslíkových masek v letadlech: „Nejdřív nasadit masku sobě a teprve pak ostatním“. Jen tak nás přežije nejvíc.

Neznamená to, že začnete všechno flákat a na všechno se vykašlete. Možná v některý oblastech polevíte, no a co? I tak si myslím, že děláte dost. Zásadní rozdíl je v tom, jak moc se vám vnitřně uleví, když ze sebe shodíte nadbytečnou zátěž, kterou nesete. Je jedno, kdo vám ji naložil, shodit ji dokážete s trochou snahy sami. Někdy stačí maličko polevit v nárocích, někdy se víc ocenit. Uvidíte, o kolik může být váš život lepší.

• Jak vnímáte svou laskavost sami k sobě?

• Kdy na sebe býváte příliš přísní?

• Jakou kvalitu by měl váš život, kdybyste sami sebe „objali“ a byli na sebe hodnější?

• Jak moc nebo málo lehce se cítíte?

• Jak se chcete cítit v budoucnu?

Pokud se v tomto příběhu alespoň trošku vidíte, ráda bych Vám řekla, že se to DÁ ZMĚNTIT. Dá se odložit to, co nás nepřiměřeně tíží.

Začněte tím, že sami k sobě buďte laskavější.